Lité podlahy ze syntetických pryskyřic se používají většinou do průmyslových provozů, buď jako ochrana a konečná vrstva na nové betonové podklady, nebo je možno touto technologií provádět rekonstrukce stávajících podlah bez větších stavebních zásahů a úprav (např. bourání).
Lité podlahy ze syntetických pryskyřic se provádějí v různých barevných odstínech ve strukturách hladkých nebo hrubých ( protiskluzových ). Tyto podlahy jsou bezesparé , tudíž vyhovují novým hygienickým normám. Jsou vhodné do potravinářských provozů, použitelné i do těžkých provozů.
Podlahové stěrky na bázi syntetických pryskyřic se vyznačují velmi dobrými mechanicko fyzikálními vlastnostmi. Pevnosti v tlaku a v tahu za ohybu jsou podstatně vyšší než u samotného betonu. Tyto stěrky roznášejí zatížení podlahy do podkladních vrstev, dále zlepšují otěruvzdornost, mají chemickou odolnost vůči jednak např. ropným produktům, ale i kyselinám, louhům, solím apod.
Kvalita podkladu: V drtivé většině je podkladem beton (tyto úpravy lze ovšem provádět na jakýkoli podklad - anhydritové potěry, asfalt, dřevo, keramické dlažby …). Na kvalitu podkladu výrobci pryskyřic stanovují předepsané parametry:
- únosnost podkladu - je charakterizována pevnostními parametry - výrobce tedy uvede min. kvalitativní třídu betonu (např. B 20)
- povrchová odtrhová pevnost - 1,5 Mpa
- zbytková vlhkost - pryskyřice obecně vlhkost nesnášejí, u betonu se předepisuje zbytková vlhkost do 4%
- dále se objevuje tato věta: podklad musí být nosný, čistý, zbavený separačních vrstev a nánosů, nesoudržných částí, olejů, starých nátěrů atd.
Příprava podkladu: Pro provedení průmyslové podlahy je to velmi podstatná záležitost, která má vliv na celkový výsledek práce. Podklad lze připravit následujícími způsoby:
- odmaštění podkladu - lze provést buď prostředky, které mastnoty rozpouštějí, chemicky vážou apod., nebo mechanickým očištěním a následnou penetrací pryskyřicí, které ropné produkty nevadí (pochopitelně s patřičnými omezeními). Nejbezpečnější je ovšem při provádění podlahy na problematický podklad zhotovení samonosné vrstvy nebo mechanické kotvení podlahy k podkladu (např. přistřelení výztužné sítě).
- mechanická příprava podkladu - nejběžnější metody jsou: tryskání tlakovou vodou (vzhledem k požadavku na zbytkovou vlhkost omezená metoda), suché tryskání pískem nebo jiným materiálem, brokování - technologie Blastrac, broušení diamantovou technikou
Příprava podkladu musí podklad očistit a otevřít strukturu betonu, aby do něj dobře vnikaly používané penetrační pryskyřice.
Penetrace a spojovací můstky: Penetrace slouží ke zpevnění podkladu a kotvení následných podlahových vrstev. Dalším účelem penetrace je uzavření povrchu (betonu) tak, aby z něj neodcházely vzduchové bubliny. Penetrace se většinou zasypávají sušeným křemičitým pískem, což má dva praktické důvody: jednak zamezí vzniku vzduchových bublin a dále se vytvoří strukturovaný povrch s větší kotevní plochou (princip suchého zipu).
Spojovací můstky kotví podlahový systém k problematickým podkladům - slinuté dlažby, asfaltové povrchy, podklady ze dřeva…
Podlahové stěrky: Stěrky jsou vyráběny jako již naplněné pigmentované systémy, vytvářejí estetický povrch. Dále je možné na zhotovení stěrek používat základní transparentní pryskyřice, které se plní sušeným křemičitým pískem, pro vytvoření esteticky přijatelného povrchu se pak opatřují uzavíracími nátěry.
Podlahové stěrky mají samonivelační charakter, rozlévají se na podklad, rozprostírají se zubovými hladítky a dále se odvzdušňují pomocí jehlových válečků (při míchání se do stěrkového materiálu vnesou vzduchové bubliny). Proces tuhnutí pryskyřic je chemický, dochází k polymerizaci (vytváření polymerních řetězců).
Stejně jako u cementem tmelených materiálů dochází ke smrštění, to je ovšem do značné míry kompenzováno vysokou pevností v tahu. Lze tak vytvářet bezesparé lité podlahy (na vyzrále podklady, které se již nesmšťují). Nicméně je nutné ctít objektové dilatace, které se do lité podlahy přiznávají pomocí trvale pružných tmelů.
Pryskyřice mají tzv. studený tok, je proto problematické provádět tyto systémy na šikmé nebo svislé plochy. Pokud je to nutné, používají se stabilizátory, jež studený tok zastavují. Stabilizátory se přidávají do rozmíchaných stěrkových materiálů.
Tloušťky vrstev stěrek se obvykle pohybují od 2 do 3 mm (silnější vrstvy jsou ekonomicky náročné).
Plastmalty, plastbetony a tmely: Plastmalta je obvykle základní bezbarvá pryskyřice naplněná jemnozrnnou frakcí křemičitého písku. Používá se na provedení tenkovrstvých vyrovnávek podlah (do 5 mm). Poměr naplnění se pohybuje okolo 1:2 až 1:3. Plastmalta pomalu ztrácí samonivelační charakter.
Plastbeton je pryskyřice naplněná několika frakcemi křemičitého písku (obvykle 2 frakce). Podstatné je, aby křivka zrnitosti (poměr zrn jednotlivých frakcí) byla pokud možno plynulá. Poměr naplnění se pohybuje od 1:8 až 1:12. Plastbeton se rozprostírá ve vrstvách nad 5mm klasickými zednickými postupy (zpracovává se jako potěr) přičemž pro finalizaci povrchu je možné použít i průmyslové hladičky. Při ručním zpracování ocelovými hladítky se tato smáčejí např. v xylenu (nebo jiném rozpouštědle).
Tmely se připravují ze základních pryskyřic naplněním pískem a dále např. křemennou moučkou. Používají se na tmelení trhlin, vysprávky (např. uražený roh schodu) apod.
Uzavírací nátěry a laky:
Používají se pro finalizaci povrchů průmyslových podlah. Účelem je změna (zvýraznění) vlastností (laky mají např. zvýšenou chemickou odolnost, vyšší otěruvzdornost, UV filtr apod.) nebo pro zlepšení estetiky (nátěrové hmoty i laky se dodávají pigmentované, dále změna optických vlastností - lesklé, polomatné, matné povrchy).
Nátěrové systémy je možno aplikovat samotné jako definitivní úpravy podlah. Je nutné ovšem počítat s tím, že díky tl. vrstvy (řádově desetiny mm), je nižší jejich praktická životnost než u stěrkových podlah.
Pomocí nátěrových hmot lze vytvářet protikluzné povrchy (zasypané nátěry a stěrky), dále pak existují nátěry a laky s protikluznou úpravou (strukturované povrchy) nebo postupy zpracování (vytváření struktury pomocí strukturovacích válečků).
Materiály na lité podlahy:
- akryláty
- epoxidové systémy
- polyuretany (částečně pružné)
- metakryláty (pro časově omezené práce)
- další systémy (především těžká chemická ochrana povrchů)
Jednotlivé systémy se liší svými vlastnostmi (pevnostní charakteristiky, chemická odolnost, UV stabilita, elasticita, rychlost vyzrávání atd.) Mnozí výrobci pryskyřice modifikují podle účelu použití nebo požadovaných vlastností (např. se vyrábějí epoxidy s vlastnostmi polyuretanů, vodou ředitelné epoxidy apod.).
Důležitou charakteristikou pryskyřic je jejich viskozita. Nízkoviskózní pryskyřice se používají na penetrace, viskozita plněných pryskyřic je jiná než u pigmentovaných stěrek a nátěrů.
Na trhu je k dispozici celá řada systémů, běžně ovšem vystačíme s tuzemskými (a tudíž cenově přijatelnějšími) materiály.
